Nejstarší lit. památky

22. března 2008 v 12:53 |  Český jazyk - literatura

1, Nejstarší lit. památky, antika

NEJSTARŠÍ LITERÁRNÍ PAMÁTKY

SUMERSKÁ LITERATURA (MEZOPOTÁMIE)
- písemné památky se našly už roku 3000 př. n. l. = hospodářské seznamy, psány obrázkovým písmem (piktografické), později se vyvinulo i klínové písmo, které se fonetizovalo (změna v typ písma, přeměna v hláskové písmo)
- nejstarší leterární památky - kolem r. 2000 př. n. l., byly to eposy o bozích nebo panovnících.

Mezopotámie: babylónská Báseň o stvoření a sumerský Epos o Gilgamešovi z něhož Asyřané vytvořili epickou poému ve 12 zpěvech . Objevuje se zde námět lidského strachu ze smrti a hledání nesmrtelnosti
Epos o Gilgamešovi.
Nejstarší dochované literární dílo, asi 2500 let před Kristem. Bylo objeveno na několika vypálených hliněných úlomcích, napsané klínovým písmem. Popis potopy zřejmě inspiroval o tisíc let později jednoho z autorů Starého zákona.
Hrdinský starověký epos o vládci města Uruku- napůl Bohu a napůl člověku - Gilgamešovi. Tento vládce chce své město obehnat mohutnými hradbami, a proto všichni muži musí robotovat na stavbě. Obyvatelé prosí bohy, aby se nad nimi slitovali a Gilgameše odvrátili od jeho úmyslu. Bohové proto sesílají na zemi divokého muže Enkidua, který Gilgameše porazí, potom však ztratí podporu zvířat a podrobí se mu. Prožívají spolu velká dobrodružství, ale Enkidu urazí bohyni Ištar a v bolestech umírá. Gilgameš se zalekne smrti a vydá se hledat nesmrtelnost. Ptá se jediného muže (Utanapišti), který ji získal, poté co mu bohové umožnili přežít potopu světa, a ten mu poradí, že musí splnit několik podmínek. To se Gilgamešovi nepodaří a musí se smířit se svojí smrtelností
Starověký hrdinský epos - rozsáhlý veršovaný epický žánr, který zachycuje nejčastěji mýtického hrdinu, který prožívá neuvěřitelná dobrodružství, často za účasti bohů a fantastických postav - kouzelnice, obři, …Je to umělecky zachycený mýtický výklad světa.
Zpočátku se tradoval ústně, proto se v něm často opakují určitá ustálená spojení, která pomáhala vypravěčově paměti.

ČÍNA
Konfucius - Kniha písní
LI Po - typ bouřliváka, žil nevázaně, utopil se když chtěl v opilosti uchopit odraz měsíce
-přátelství, příroda, ale i sarkasmus
- vliv taoismu
( cesta, kterou by se měl člověk ubírat, mystický přístup, netčnost přírody, nezasahovat do ní, má přimět člověka k hlubšímu pohledu na podstatu věcí)
TU Fu- protiklad oproti LI Povi, byli přátelé.
-protiválečné básně, formálně dokonalým a kultivovaným veršem zpodobňoval násilí, hladomor a lidské tragedie

Antické ŘECKO
Periodizace
1. archaické = 8. - 6. stol. př. n. l.
2. Klasické - centrem literatury jsou Athény, 5. - 4. stol. př. n. l.
3. helenistické (Helénové = Řekové), řecká kultura se stala "světovou" literaturou. Doba Alexandra Makedonského, konec 4. - 1. stol. př. n. l.
Archaické období - nejstarší období, psala se pouze poezie
Ve starověkém Řecku vzniká první velká kultura historicky známé Evropy. Architektura, sochařství a literatura, ale i věda a filozofie ovlivnily evropskou kulturu na několik dalších tisíciletí. Řecká věda a umění slouží po staletí jako vzor a předloha, k níž se Evropa opakovaně vrací - středověk, renesance, klasicismus.
Důraz na stavby - slohy - dorský, jonský, korintský
a) Lyrika
Vznikla z písní doprovázených strunným nástrojem, lyrou, odtud název lyrika.

Anakreon

(2. pol. 6. století př. Kristem)
se stal dvorním básníkem tamějšího tyrana Polykrata. Podle pověsti se v pětaosmdesáti letech udusil zrnkem vína.
Začínal jako autor básní burcujících k boji proti Peršanům. Známější je však jeho pozdější tvorba, plná klidu a životní pohody. Je autorem uhlazených milostných básní a zejména básní pijáckých. Ty se staly natolik populárními, že našly desítky napodobitelů. Mluví se proto o anakreonské poezii.

Sapfo

(7. - 6. století př. Kristem)
Sapfiny verše jsou ženským vyjádřením řeckého ideálu kalokagathie. Zaměřují se na duševní i tělesnou krásu. Tyto verše jsou silně osobní, vyjadřují lásku, žárlivost, stesk i smutek z neopětované lásky. Vzbuzují údiv svojí erotickou otevřeností. Právě podle této básnířky získala své jméno lesbická láska.
- Písně - zlomek souboru lyrické poezie
b) Epika
Starořecké mýty
Ústně tradované mýty. Bohové řídí dění na Zemi a svými vlastnostmi a chováním se naprosto neodlišují od člověka. Jsou stejně svéhlaví, svárliví i zamilovaní jako lidé. K nejznámějším patří mýtus o Prometheovi, posledním z Titánů, nebo mýtus o Argonautech hledajících zlaté rouno.
Tyto mýty využili ve svých dílech i první autoři hrdinských eposů.

Hesiodos

(Konec 8. a začátek 7. století př. Kr.)
Tvůrce nejstaršího antického didaktického eposu
- Práce a dny- Zde ho zřejmě inspiroval spor s bratrem Perseem a následná práce na rodinném majetku.

Homér

(2. pol. 9. stol. - začátek 8. stol.)
Podle starořecké tradice slepý aoid (pěvec). O jeho životě kolují pouze neprokazatelné zkazky a anekdoty. Už ve starověku se dohadovalo sedm řeckých měst o to, které z nich je skutečným Homérovým rodištěm. Podle obdobně nedoložených zpráv zemřel, protože nemohl rozluštit hádanku, kterou mu dali na ostrově Naxu.
Ve skutečnosti se narodil ve Smyrně a plastičnost jeho popisů svědčí proti domněnce, že byl slepý. Živil se zřejmě v aristokratických kruzích. Jsou mu připisovány dva rozsáhlé eposy - Ilias a Odyssea, ale dnes se většina odborníků domnívá, že jejich autorem zřejmě není stejný básník.
Protože šlo o epiku tradovanou ústně objevují se zde opakovaně stejné obraty, i celé stejné veršové pasáže, které měly ulehčit pěvcově paměti.

Ilias

Starověký hrdinský epos o válce mezi Řeky a Trójany. Nezachycuje celých deset let války o Troju (Ilion), ale pouze jejích posledních čtyřicet dnů. Podává tedy obraz sporu Agamemnona s Achillem o otrokyni přináležející ke kořisti a Achilleův hněv. Končí smrtí obou nejstatečnějších bojovníků - Achillea a Hektora a následující lstí ithackého krále Odyssea, která Řekům umožní Tróju dobýt.
O událostech předchozích deseti let se dozvídáme z četných odboček a rozhovorů. V celém ději vystupují bohové, rozdělení na dvě části, kteří pomáhají jedné nebo druhé straně.

Odysseia

Starověký hrdinský epos navazující na Illiadu. Král Odysseus se vrací na Ithaku za svou manželkou Penelopou. Zasloužil si svým trójským koněm nepřízeň části bohů, a proto jeho návrat od Tróje domů trvá deset let, během nichž zažívá desítky dobrodružství - se Sirénami, jednookým obrem Kyklopem, s kouzelnicí Kirké,….
Nakonec se vrátí domů, se svým synem Telemachem pobije nápadníky své ženy a chopí se vlády.
Ezop (Aisopos)
Tradice o něm vypráví, že byl nesmírně ošklivým a němým otrokem. Díky bohům se mu vrátila řeč a pro jeho inteligenci si ho koupil filozof Xanthos z ostrova Samos. Právě proto, aby Ezop upozornil na jeho chyby a zároveň nebyl potrestán bitím, vymyslel žánr bajky. Díky své moudrosti získal Ezop od občanů ostrova Samos svobodu a vstoupil do služeb perského krále Lykurga. Při návštěvě Delf byl křivě obviněn z krádeže a přinucen skočit ze skály.
- Bajky
Bajka - Krátký epický žánr, veršovaný nebo prozaický, v němž zvířata mají lidské vlastnosti a jednají jako lidé.
Závěr bajky je tvořen mravním ponaučením.

Liška a hrozny

Když viděla hladová liška, jak z révy pnoucí se po stromě visí hrozny, chtěla se k nim dostat ale nebylo to možné. Šla tedy nenasycena pryč a pro sebe si povídala: "Beztak jsou kyselé."
Tak i mezi lidmi někteří, když nejsou schopni dosáhnout úspěchu, svádějí vinu na okolnosti.

Filozofická próza

Ve starověkém Řecku dochází k prvním pokusů o vysvětlení nám známého světa pomocí rozumu, nikoliv pomocí mýtu. K největším filozofům patří Sokrates, Platon a Aristoteles.
Platon
(427 -347 př. n. l. )
Autor dialogů, rozhovorů na filozofická témata, jejichž hlavním hrdinou je Platonův učitel Sokrates. Svoji teorii poznání vyložil v metafoře o jeskyni. Podle této teorie jsme schopni poznávat jen odraz skutečnosti. Skutečnost samou (svět idejí) se tak snažíme alespoň napodobovat, a touto nápodobou (mimesis) vzniká umění.
(ukázka metafory o jeskyni - str. 55 -56)
Aristoteles
(384 - 322 p. n. l.)
Platonův žák, učitel Alexandra Makedonského. Aristoteles naopak tvrdí, že idea je obsažena v každém předmětu. Vytvořil základní teorii tragédie. Tvrdí, že musí existovat jednota místa, času a děje.

Historická próza

Herodotos
(484 - 430 p. n. l.)
Autor pojednání o řecko - perských válkách, nazýván také otcem dějepisu.
Thukydides
(460 - 400 př. Kristem)
Nejlepší řecký historik, autor dějin peloponéských válek, ve kterých bojoval
c) Drama
Vzniká z náboženských oslav boha Dionýsia. Tyto oslavy se konaly dvakrát ročně - podzimní byly veselé a v průvodu byly neseny odznaky mužnosti - komos. Z nevázaných zpěvů, které si vyměňoval chór a herec, se vyvinula komedie.
Jarní slavnosti byly pochmurné a ze zpěvů chóru v kozlích maskách - tragos- vznikla tragedie. Původně se hry odehrávaly na volných prostranstvích města, později se přenesly do půlkruhových amfiteátrů s dokonalou akustikou. Herci směli být pouze muži, ženy neměly zpočátku přístup ani do hlediště. Hrálo se v konvenčně označených maskách před symbolickými kulisami. Herci byly od doby Sofoklovy tři, chór byl dvanácti nebo patnáctičlenný. Hry byly doprovázeny hudbou flétny.
Dodržuje se jednota místa času a děje, o ostatních událostech se dovídáme díky chóru nebo z úst poslů či účastníků hry

Aischylos

(525 - 456 př. Kr.)
Zavedl na scénu druhého herce a umožnil tak vznik dialogu.
Oresteia
Třídílná tragédie vycházející z homérské tradice. Hlavní hrdina Orestés je synem velitele řecké armády před Trójou, Agamemnona. Ten je po návratu domů zákeřně zabit vlastní ženou - Oresteovou matkou. Orestes vykoná pomstu a zabije ji, ale Erínye, bohyně pomsty, ho pronásledují za vraždu vlastní matky. Nakonec je díky bohyni Athéně omilostněn.

Sofokles

(496 - 406 př. Kr.)
Autor osudových tragédií. Jeho hrdinové jsou svázáni svým osudem, kterému nemohou uniknout, třebaže se o to sebevíc snaží. Zápletky her jsou složitější, protože Sofokles omezil zpěvy sboru a umístil na scénu třetího herce.

Král Oidipus

Zřejmě nejdokonalejší příklad osudového dramatu, kde se všichni účastníci snaží svůj osud změnit a přesto, nebo právě proto, jej naplní.
(ukázka str. 52 - 55) DÚ : zamyšlení nad svobodou, do jaké míry člověk rozhoduje skutečně sám a do jaké míry je vláčen osudem a okolnostmi.

Antigona

Sofokles rozvinul spor o to, zda je nutné poslouchat zákony i v případě, že jsou špatné a odporují božským zákonům ve svědomí člověka

Euripides

Autor tragedií se složitými dějovými zápletkami, které někdy musel řešit zásahem bohů (deus ex machina).

Elektra

Oresteova sestra, která mu pomůže zabít matku, aby společně pomstili otcovu smrt. Obdobné téma viny a trestu jako u Aischyla je pojato z pohledu ženy.

Médeia

Také v tomto dramatu je hrdinkou žena - žena zrazená a nelítostně se mstící.

Aristofanes

(445 - 380 př. Kristem)
Autor komedií. Ve svých hrách se vysmívá lidské hlouposti, omezeným politikům a válce. Jeho hry totiž vznikají v době peloponéské války Athéňanů a Sparťanů.

Lysistraté

Hrdinkou je žena, která už nechce ztrácet své milované ve válce, a tak po dobu války s ostatními ženami odpírá plnit manželské povinnosti a donutí muže uzavřít mír.
- Žáby, Vosy …
d) Řečnictví
V Řecku nesmírně důležitý žánr. Veškeré společenské a politické dění se odehrávalo na veřejných fórech, kde bylo nutno ostatní přesvědčit svým proslovem. Na základě řečnického utkání odpůrců rozhodovaly soudy, byly zadávány státní zakázky i voleni vojevůdci nebo politici.
Vznikl celý studijní obor - rétorika, která se řečnickými projevy zabývala. Učitelům rétoriky se říkalo sofisté.
Antický ŘÍM
Řím přinesl do kolébky evropské civilizace především smysl pro právo. Římské právo se stalo základem celého státníka na boje s galskými kmeny v dnešní Francii a na vylodění v Británii.
a) Próza
Nedosahuje úrovně poezie ani dramatu. Žánr spíše vědeckých a úředních pojednání, v beletrii užívaný méně.

Julius Gaius Caesar Petronius Arbiter

( 100- 44 p. n. l.) ( ? - 66n. l. )

b) Poezie
Po formální stránce se drží řeckých vzorů, ale po stránce obsahové je naprosto originální. Kromě hrdinských eposů se objevují také převyprávění bájí a pověstí, ale především dochází k rozkvětu milostné lyriky. Autoři vesměs píší jak lyrickou, tak epickou poezii. Z římské literatury má právě poezie, spolu s naučnou prózou nejvyšší úroveň.

Gaius Valerius Catullus

(87 - 54 p. n. l.)
Autor milostné lyrické poezie

Publius Vergilius Maro

( 70 - 19. p. n. l. )
epos Aenais
Tento hrdinský epos navazuje na Homérovu Iliadu. Priamův syn Aenais prchá z hořící Tróje se zbytky obyvatel, aby naplnil své poslání, založil Řím. Po nesmírných útrapách a bojích tento svůj životní úkol splní. Aenais měl symbolizovat všechny tradiční ctnosti Římana - věrnost, zodpovědnost, odvahu.
sbírka Zpěvy pastýřské
sbírka Zpěvy rolnické
Obě sbírky jsou oslavou klidného venkovského života stranou od politických třenic a touhy po moci.

Publius Ovidius Naso

( 43 p. n. l. - 18 n. l. )
sbírka Umění milovat
Rady mladým mužům a ženám, jak si získat náklonnost druhého pohlaví.
sbírka Proměny
Nejvýznamnější Ovidiovo dílo, které zachycuje proměny v 250 příbězích řecké a římské mytologie - např. proměnu Dia v býka, který unese krásnou Evropu.
sbírka Žalozpěvy
Sbírka vzniká ve vyhnanství u Černého moře, kam Ovidia poslal z nejasných příčin císař Augustus. Ovidius prosí o odpuštění a vzpomíná na milovaný Řím. Ve vyhnanství Ovidius nakonec nešťasten umírá.
c) Drama
Tragédie se drží řeckých vzorů, ale zdaleka nedosahují jejich úrovně. Lepší situace je u komedií, postavených obvykle na komické situaci vyplývající z charakterové vady.

Titus Maccius Plautus

( 250 - 184 p. n. l. )
Autor komedií, které vycházejí z běžného života, obvykle z jediné vlastnosti - vychloubačnost, lakota. Využívá prostý hovorový jazyk, typické jsou postavy naivního mladíka, lstivého otroka nebo nešťastné dívky. Jeho náměty využili později další autoři, např. Moliere.
Vychloubačný voják

Komedie o hrnci

Lucius Annaeus Seneca
-Filozof, politik, dramatik
Psal tragédie
Mytolog.náměty
-Zuřící Herkules
d) Řečnictví

Marcus Tullius Cicero

( 106 - 43 p. n. l. )

Římský politik, konzul, zastánce republiky proti pokusům o uchopení vlády jedince. Zavražděn po Caesarově smrti.
Čtyři Ciceronovy řeči proti římskému velmoži Catilinovi, který se pokusil násilím získat absolutní moc nad Římem. Byly proneseny v senátu a svojí patetičností a přesvědčivostí jej přiměly ke Catilinovu odsouzení a popravě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama