Evropská renesance, hlavní představitelé

22. března 2008 v 13:04 |  Český jazyk - literatura
4. Evropská renesance, hlavní představitelé
- obohacování české slovní zásoby
-Renesance je etapa ve vývoji společenského, politického a kulturního života v Evropě
V Itálii se renesance projevuje už začátkem 14. století, ve zbytku Evropy potom se zpožděním v prvních desetiletích 15. století. Konec renesance se vymezuje nástupem baroka na počátku třicetileté války, tedy počátkem 17. století. V českých zemích se renesance téměř neprosadila a i humanismus se vlivem husitských válek objevuje později, tedy koncem 15. století, za vlády Jiřího z Poděbrad a Jagellonců.
Jméno získala renesance z francouzského renaissance = znovuzrození, obnovení.
- Inspirace antická kultura
Humanismus - soustava názorů
- lidskost (životní program)
Architektura : Fillipo Brunelleschi - kopule Dómu ve Francii
Donato Bramante a Rafael Santi - podíl.se na chrámu sv. Petra v Římě
Sochařství : Michelangelo - autor sochy Davida, Mojžíše…
Malířství : Masaccio
Leonardo da Vinci - Posl. Večeře
Botticelli - Zrození Venuše
Rafael Santi - Madona Sixtinská
Inkunábule - prvotisky (Guttenberg)
Italská renezance
13. a 14. století.
Vrcholu pak dosahuje o sto let později v obrazech Leonardových, Raffaelových a sochách Michelangelových.
V literatuře je naopak vrcholem už století čtrnácté, které přináší trojici florentských renesančních autorů.
Dante Alighieri (1265 - 1321)
-Florenťan, proti církvi, renesanční cítění
-Ve svých osmnácti letech potkal Beatrici Portinari, do níž se zamiloval. Tato nenaplněná láska ovlivnila celé jeho dílo, přestože Beatrice brzy zemřela jako manželka jiného muže a sám Dante se oženil a se svou ženou měl alespoň tři děti. Odsouzen k smrti a donucen uprchnout do vyhnanství - téměř 20let.
Začínal jako básník latinsky psané milostné poezie. Své vrcholné dílo však píše už
jako vyhnanec a vytváří první renesanční literární památku.
Božská komedie - duchovní epos
Rozsáhlá, italsky napsaná básnická skladba. Skládá se ze tří částí -
Peklo, Očistec, Ráj.
Děj je jednoduchý. Básník se v polovině svého života ocitne v lese, kde ho ohrožují tři šelmy, které symbolizují hříchy pýchy, smyslnosti a hrabivosti. Objevuje se zde duch římského básníka Vergilia, který na žádost Beatrice provede Danta podsvětím. Provází ho peklem a očistcem, do ráje jako pohan nesmí. Zde se však Danta ujímá samotná Beatrice, která ho vyvede zpět na zem.
V pekle a očistci se můžeme setkat i se dvěma českými králi - Přemyslem Otakarem II. a Václavem II. , kteří zde pykají za to, že nepomohli Dantově rozdělené a bojující Itálii.
Božská komedie bývá označována za první renesanční literární dílo. Námět putování hříšníka podsvětím je sice ještě středověký, ale silná kritičnost autora a jeho sebevědomí, s nímž uděluje tresty konkrétním osobám, je jednoznačně renesanční. Autor se zde staví na místo Boha a sám subjektivně rozhoduje o pekelných trestech i rajských odměnách. Také hlavní hrdinka, Beatrice, je renesanční postavou. Ve středověku by básníka nedoprovázela mrtvá milenka, ale Ježíš nebo sv. Augustin.
Francesco Petrarca (1304 - 1374)
-Básník, prozaik, myslitel , stal se knězem.
-Petrarcův otec byl vypovězen z Florencie ve stejné době jako Dante. Rodina žila ve francouzském Avignonu, kde v té době sídlil papežský dvůr. Zde se Petrarca setkal s Laurou, do které se zamiloval. Stejně jako u Danta šlo o ideální lásku k nedostupné ženě. V Avignonu a při studiu v Bologni se Petrarca nadchl ideálem Římské říše a po celý zbytek života usiloval o její obnovu. Z tohoto důvodu vedl rozsáhlou korespondenci s Karlem IV. a také asi navštívil Prahu.
Petrarcova milostná poezie si získala obrovskou oblibu už za jeho života. Byl na
římském kapitolu dekorován vavřínovým věncem jako nejlepší žijící básník - poeta
laureatus
Zpěvník
Obsahuje básně věnované Lauře, kterým dal novou nezvyklou formu - formu sonetu.
Giovanni Boccaccio (1313 - 1375)
-Studival právo, novelista
Dekameron
Rámcová novela, která v sobě zahrnuje sto příběhů. Z Florencie uteče před morem v roce 1348 deset mladých lidí, sedm žen a tři muži. Usídlí se na venkovském zámečku a aby jim rychleji utekl čas, vypravuje každý z nich každý večer jeden příběh, podle pořadí, které určuje královna večera. Jednotlivé příběhy jsou nejčastěji milostné a humorné. Každý večer je zakončen hudbou a tancem.
Komedie - šťastný konec, spása duše
Nicolo Machiavelli
"Účel světí prostředky"
Vladař - politický traktát o panovníkovi, potřebná diktatura, proticírkevní dílo
Mandragora - společenská satira
Lechtivé téma, proti církvi
Advokát, chce mít dědice, do jeho ženy se zamiluje kupec, který mu nabídne nápoj pro jeho ženu z kořene mandragory. Ta jí má vrátit plodnost. Ale ten, kdo s ní stráví noc po vypití, zemře. Toho se advokát obává, souhlasí, aby se s ní vyspal neznámý tulák, tím je právě kupec. Závěr - všichni spokojeni, advokát má dědice, manželce se nevěra zalíbí, získává trvalého domácího přítele. I zaplacení komplicové jsou spokojeni.
Rámcová próza - Obsahuje několik samostatných příběhů, které jsou vzájemně spojeny do jediného celku.
Tomuto spojovacímu příběhu, do něhož jsou vloženy ostatní, říkáme rámec
Novela - základ novodobého románu, krátký prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru
Sonet - báseň, 14 veršů, obv. 4 sloky
První dvě - KVARTETY - 4verší
Další dvě - TERCETY - 3verší
Francie
Francois Villon
( 1431 - po r. 1463 )
Pro svůj způsob života a tragický životní pocit bývá nazýván prvním prokletým básníkem.
-1.evropský básník moderní
-Kněz, vystudoval
-Stal se z něj bohém, rváč, zabil kněze, trest smrti, utekl - tulák
Malý testament - Odkaz - básně, ironie, satira
Velký testament - Závěť
Ve svých básních se vyznává ze svého zkaženého života a svých hříchů. Omlouvá se bídou, která "z lidí vlky činí". Současně vzpomíná na své známé, ironicky glosuje jejich životy a lehce přechází od patosu k jadrnému humoru. Právě konkrétnost postav a jejich osudů vyděluje Villonovu poezii ze středověké tradice a
dává mu renesanční podobu.
- vysmívá se společnosti i sobě, obžalovává soud, ten za to může
Francouzská (villonská) balada - má tři stejně dlouhé strofy spojené stejným rýmem. Čtvrtou strofu tvoří kratší poslání, jehož poslední verš je současně posledním veršem všech strof a vytváří tak refrén balady.
Balada závěrečná
Toť k závěti Epilogus: Hadříčku zbyl mu sotva kus
Chudák už dotrpěl Villon když smrt si přicházela proň
Jděte mu lidi na funus, a zakusil i horších hrůz
až uslyšíte zvonit zvon. byl zdrán jak od trní či spon
Váš oděv nachový měj tón. - věřte, já nejsem fanfaron-
lásky se mučedníkem stal, to osten lásky tak ho zdral
jak na své varle přisáh on, i vydal ještě lásky ston,
než se světem se rozžehnal, , než se světem se rozžehnal
:
Žil jako štvanec, byl to hnus: A když už nadcházel mu skon,
láska naň podnikala hon, co myslíte, že udělal?
i musel se dát na poklus, Máz burgundského vyzunk on,
a odsud až po Roussillon než se světem se rozžehnal.
křovisko není ani strom,
kde by byl rukáv nenechal
a kazajku či pantalon,
než se světem se rozžehnal
:
Francois Rabelaise ( 1483 - 1533 )
Stává se lékařem a současně si přivydělává vydáváním zábavných knih pro měšťanské publikum.
Gargantua a Pantagruel (o obrech)
Čtyřdílný satirický román. Typické renesanční dílo zesměšňující církev, scholastickou vzdělanost univerzit i celou tehdejší společnost. Má formu kronikářských zápisů.
- myšlenka optimismu, svobodomyslnostzi, církevní myšlení
Celý román je napsán jadrnou lidovou francouzštinou, objevují se také vulgarismy. Jeho význam byl proto dlouhou dobu podceňován. Zejména latinsky píšící humanisté ho brali jen jako zábavné čtivo bez větší hodnoty. Teprve pozdější doba vysoko vyzvedla Rabelaisův humor a ironii i jeho praktickou životní filosofii.
Pro svůj originální lidový jazyk byl román přeložen do češtiny až na počátku 20. stol.
Eseje - o životě, lásce, přátelích…
- Vychází z prózy
Nizozemská renesance
Erasmus Rotterdamský - teolog, filozof, pokládán za nejv. Humanistu své doby
Chvála bláznovství - monolog alegorické postavy paní Bláznivosti, nadvláda bláznivosti, pojetí bláznovství není zcela negativní
Španělsko
-Zlatý věk
-Dva nové typy románu - rytířský (etika)
-pikareskní
- Dobrodružný román
chytrost
vynalézavost
Miguel de Cervantes Saavedra
( 1547 - 1616 )
Narodil se jako druhý syn zchudlého španělského šlechtice. V devatenácti se dává najmout do španělské armády v Itálii, bez vzdělání.
Stráví pět let jako otrok v Alžíru. Několikrát se pokusí o útěk, ale osvobozen je teprve díky výkupnému v roce 1579. Po návratu se ožení a živí se jako výběrčí daní.
Za dluhy ve vězení, obviněn z vraždy. Konec života tráví v Madridu. Z celoživotní bídy se nikdy nevymanil.
Důmyslný rytíř Don Quijot de La Macha
Dvoudílný satirický román, který vznikl původně jako parodie na rytířské a idylické romány.
Don Quijot, chudý španělský zeman je poblázněn četbou rytířských románů a vydává se do světa, aby hájil čest a spravedlnost, ochraňoval slabé a získal náklonnost krásné a vznešené paní Dulciney. Na cestě ho provází sluha Sancho Panza, který zosobňuje realistický a pragmatický přístup k životu. Zažívají spolu nejrůznější dobrodružství, která
obvykle končí výpraskem.
Celý román je pestrou mozaikou jednotlivých dobrodružství, vzpomínek a vyprávění. Jeho hrdina přerostl z popleteného hrdiny rytířské parodie do podoby rytíře smutné postavy, muže jdoucího za svým vysněným ideálem bez ohledu na útrapy a pokoření. Zatímco rytířské romány jsou dnes už zapomenuty, Don Quijot je dodnes typem člověka bojujícího předem ztracený boj za svůj ideál.Don se nakonec setkává s Dulcineou, návrat domů. Návrat k zdravému rozumu pro něj však znamená smart.
Lope de Vega
(1562 - 1635)
Geniální dítě, už v pěti letech diktoval své verše, protože psát ještě neuměl. Po celý život měl dvě velké vášně - ženy a literaturu. Pro své milostné pletky musel několikrát opustit Madrid a byl na něj i vydán zatykač. Také jako autor byl nesmírně aktivní a až neuvěřitelně pracovitý. Během svého života napsal stovky básní, desítky próz a neuvěřitelných 1500 dramat.Ve svých dílech skvěle využívá dialog, nebojí se sentimentu. Jeho cílem je zaujmou a dojmout diváka. Zavrhl rozlišení dramatu na komedie a tragedie. Odmítl dodržování pravidla tří jednot - jeden čas, jedna děj.linie
-Španělská komedia - drama, komika, tragika
-Hry - Komedie pláště a dýky - citové morální konflikty
-Fuenta Ovejuna (Ovčí pramen) - vesnice se postaví tyranovi, zabije jej, nemožné vykonat trest
Tirso de Molina - pokračovatel Vegy
-asi 400 her
-postava DONA JUANA
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lok lok | 26. února 2010 v 10:32 | Reagovat

pekne picovina
:-!

2 haf haf | 1. února 2011 v 8:23 | Reagovat

hnus :-D  :-D

3 haf haf | 1. února 2011 v 8:24 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama